Telení plemene belgické modrobílé

Hypertrofie osvalení u čistokrevného belgického modrobílého skotu má za následek vysokou frekvenci obtížných porodů. Na některých farmách, zejména v zemi původu, se až 100 % telat rodí pomocí císařského řezu. Hlavním důvodem je zejména fakt, že cena telete je tak vysoká, že se nevyplácí riskovat jeho ztrátu či ztrátu matky. Neméně podstatnou skutečností je také to, že při telení císařským řezem je eliminován stres, které mu by při komplikovanému porodu jinak byli matka i tele vystaveni.
Jak je uvedeno výše, nutnost telení je dána především dvojitým osvalením na které je v posledních 30 let plemeno systematicky šlechtěno. Na rozdíl od Belgie, kde šlechtitelská práce stále výrazně ubírá směrem zlepšování znaků zmasilosti a problematika snadnosti porodů je nechává chladnými, trendy v ostatních zemích jsou odlišné. Zde je hlavní selekční tlak směřován v první řadě právě na snadnost porodů, větší rámec a zcela bezproblémové končetiny při zachování nadprůměrného osvalení. Osvalení zvířat (a na to navazující nutnost systematického telení pomocí císařského řezu) není hlavním předmětem šlechtitelské práce v žádné zemi. Jsme proto svědky, že se populace stále více diferencují na "belgickou" a na "ostatní". Pro zachování variability plemene je to však žádoucí.
Zejména britští chovatelé, kde je v čistokrevné formě chováno poměrně značné množství zvířat, se věnují výběru jedinců se snadnými porody velmi intenzivně. Není pak překvapující, že existují čistokrevná stáda, kde se až 100 % telat telí přirozenou cestou bez jakýchkoliv porodních či poporodních komplikací. Rovněž v Austrálii či na Novém Zélandě, kde jsou obrovské vzdálenosti na dojezd veterináře a cena za úkon velmi vysoká, v podstatě ani nepřipadá v úvahu, aby se zvířata neotelila sama.
Samostatnou kapitolou je pak porod kříženců. Vědecké pokusy, ale zejména chovatelská praxe jasně ukázaly, že frekvence obtížných porodů je u 50 % kříženců na stejné úrovni 3 – 5 % jako u jakýchkoliv jiných masných plemen.